Z křížové chodby vtéká do rajského dvora příjemný chlad ...
Sedím na lavičce, zaposlouchán do přítulného ticha ...
Myslím jen na to, jak měl bych tě teď po svém boku rád
oč svobodněji se mi, když jsi se mnou, dýchá !
Uprostřed dvora, do nitra Země hluboká studna zeje
Temně a chladně vyzývá, ať jdu se z ní napít vody ...
A v horkém vzduchu se dychtivě a nedočkavě chvěje
zda podlehnu, zda přijmu její okázalé svody ...
Sedím však bez hnutí, jak k lavičce své byl bych přilepený
- jen jemný vánek z kvadratury hladí po zádech ...
Jak teskno bez lásky, jak prahnu po náruči ženy !
Však nejsi se mnou, a tak mám prostě pech …
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených,
na který se můžete těšit na přelomu září a října.
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.