Před pár dny jsem uveřejnila fejetonek o tmě.  Jak by to bylo úžasné, kdybychom namísto sledování televize nebo internetu raději jen tak seděli, užívali si tmu a zpomalené děje. Eduard Tomáš to posezení ve tmě nebo v soumraku nazýval spojováním s univerzálním já. Při psaní fejetonu nám v průběhu dvou dnů dvakrát vypnuli proud.
Další historka s tmou, s největší pravděpodobností vyvolaná mým článkem, nastala v pátek. Večer se vracím s velkým nákupem, manžel ještě někde jezdí. Kluci mi hlásí, že nám dělníci překopli kabel a že už nám čtyři hodiny nejde proud. Manžel jel koupit nějakou součástku na opravu. Pobaví mě to. Manžel se pobavený ale nezdá. Přivezl jakousi svorku, kterou chce rozpojení spojit.

Já jsem zatím zapálila pár svíček a se zbytkem rodiny, včetně psa, sedíme v kuchyni. Přijde mi to docela fajn. Svíčky v okně. Za sklem kresba šedých mraků na obloze smíšená s kouzlem přicházející noci. Máme na sebe čas. Téměř dospělé děti se mazlí s naším irským setrem. Ten mladší má hlavu psa na klíně, ten druhý jeho zadní nohy. Vybírají mu ze srsti lepíky. Vyprávíme si zážitky z týdne. Zpomalujeme. Polevujeme.
Polevuje také mrazák. Jestli tu elektriku nespraví, budeme muset řešit, kam dáme věci z mrazáku přes noc. Za hodinu začíná fotbal Česko – Španělsko. Starší syn už je domluvený s kamarády, že se budou na zápas dívat v baru. Mladší chce taky zápas vidět, ale prý by jel radši k dědovi. Řešení rozmrzajícího obsahu mrazáku se tedy nabízí – naložit mu šuplíky do auta a nechat to odvézt k rodičům.

Jsem klidná. Manžel nikoliv. Svorkou kabel nespojil tak, jak chtěl. Teď dokonce kleje, to u něho vídáme jen zřídka. Úkon se projevil jen částečně, proud začal jít jen nahoře v domě, a to jen v některých pokojích. U staršího syna prý – jak syn sám zjišťuje a nám oznamuje – s a m o z ř e j m ě   ne, protože on má vždycky smůlu. Manžel vyráží shánět elektrikáře po vesnicích, odešlo nám několik speciálních pojistek a snad některý bude ty správné mít. Venku je pěkná zima a jestli to nespravíme, bude bez topení dosti nepříjemně.

Jsem klidná a těším se z toho, že nemusím vařit, není na čem. Napadne mě, že tma je zázračná, ale když si ji člověk vybere, ne když je do ní nucen. Jak o tom ale přemýšlím, napadá mě, že příhoda není o nucení. Ale o přijímání věcí tak, jak přichází. A také o bdělosti v přítomnosti. Když se nevysiluji rozčilováním na dělníky, tu chvilku s mými dětmi si můžu plně užívat. Řešení pro mrazák mi přinese fotbalový zápas. A zimu vyřešíme taky, prostě se zachumláme víc do peřin.

Tak nebojuji, přijímám a užívám si.

Těsně před fotbalem přijíždí elektrikář z dolní části vesnice, že měl poslední dvě speciální pojistky, které zrovna potřebujeme na opravu.