Osvobození křídla
rostou mi
zkouší rozevřít se
k obrovskému vzletu.

Peříčka mají
ještě rozcuchaná
zmáčená od smutku
slanohořkých slz.

Ale přesto rostou mi,
nadýchaná.
Den ze dne
jsou větší a větší.
Krásnobílá….

A já vím,
že mám se
i když to tak nevypadá
stále
líp a líp.

Až jednou
vzlétnu
do závratně
modrého nebe
a od všeho volná
poletím…