Jsem svědek korunní
 U lavice obžalovaného
 Jste obviněn! Ale z čeho?
 Z lásky! Paragraf 365!
 Ale já nic neproved!
 Řada přišla na mě
 A tak se vyznávám…
  
 Napsala jsem tři hlásky
 A pak dva verše na dva řádky
 Co se vůbec nerýmují…
  
 Žalobce se pousmál.
 Výborně! Jak to bylo dál?!
  
 Takže… zas utekla jsem… od sousloví
 Vyhýbala se pohledu, kdy mi v očích čte
 Uprostřed parket v podkroví
 Mezi kamennými stěnami
 Uprostřed
  
 V sále hlučí dav.
 Ticho! Dál? Tak mluvte!
  
 Ptal se, co je se mnou
 To cestu k srdci mému
 V tu chvíli kdosi vyšlapal
 Ten dotek se jen dotek
 Musel, vždyť tolik chtěl
 Věřte mi, je nevinný!
  
 Soudce se mračí,
 Na lavici červená se
 Obviněný…
  
 Napsala jsem tři hlásky
 Pokorně se přiznávám
 Ta nevinná tři písmena
 Svůj napůl psaný autogram
  
 Soudce se zasnil
 Obviněný
 Položil hlavu do dlaní
 Co s tím?
  
 Měla bych jeden návrh…
 Zavřete nás do cely
 Vždyť pro nás dva je stvořená
 Tak ráda bych
 Ty hlásky, verše dopsala!
  
 Dav vydech
 A soudce zvedl hlavu
 Námitka?
  
 Jsem svědek korunní
 U lavice obžalovaného…
 V síni zvané „Svědomí“
  
 Žalobce krčí rameny
 Dav lidí soudící
 Se zdvih
 Soudce buší do stolu
 Ať je tady klid!
  
 Nemám námitek!
 Obhájce?
  
 Napsala jsem tři hlásky
 El – á – es
 A pak ty dva verše na dva řádky
 Mám
 Tě… 

Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, 
na který se můžete těšit na přelomu září a října. 
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.