Nečekaně vše zmizelo.

Nebyla jsem já, nebyl jsi ty.

Kouzelný výhled na město mě nezaujal.

Neohlédla jsem se za rozkvetlou květinou.

Nechtěla jsem poslouchat romantické melodie.

Jako bych zmizela ze světa.

Nebo zmizel můj svět.

Jak být, když nejsem?

Jak snít, když vše, o čem jsem snila, jsem už prožila?

Jak dýchat, když vzduch voní jinak?

Jak se radovat, když nevidím?

Stala jsem se ničím

a ptala jsem se sebe ničeho,

zda ty výhledy, květiny, hudba

a dokonce ty

jste pořád tak důležití…

… až pak jsem se začala znovuobjevovat.