léto v maringotce
Libor Kašparovsky
Potěžkávám prázdné ruce
Bezedné jsou dny bez tebe
Sám… odstaven od evoluce
No, zatím mi z toho nejebe
Srdce moje ztichlé, léto bolavé
Zamiloval jsem se do té nepravé
Na nebi první papíroví draci
Z mraků rytíři na koních a hrady
Můj kocourek se z lesa vrací
Lýsá se, potvora, a motá hlady
Občas mě někde tlačí bota
Kouty a koutky povadlé
V zrcadle úsměv idiota
Břitvička visí na madle
Srdce moje ztichlé, léto bolavé
Zamiloval jsem se do té nepravé
Déšť na střeše maringotky
Bouře strká vůz krajinou
Naleštím kocourem polobotky
A… pokleknu před jinou
Libore je to hezky svižná výstižná báseň… Zjevně jsi talentovaný a my z Otevřených budem rádi když zase nějaké básně pošleš i mimo Poetické otvírání.. Prostě kdykoliv.