než přijede lokálka
Libor Kašparovsky

Na duši mé úsměv, a možná i smích
Když si po mši jitřní stelu na pražcích
A mohla to být hezká květná neděle
Nebýt vzbuzen strážným andělem

Nehezky mě stáhl dolů z kolejí
Řka, že ví, kde nám zrána nalejí
A tam, v laskavé sluneční mědi
Zkoumali jsme dna svých odpovědí

Slova v moku tonou, až se utopí
Běloskvoucí něžně pohár uchopí
Napije se, nektar po jazyku válí
Vpustí jej dál, jako plamen pálí

Hladina v láhvi i slunce klesá
Zpitá včela se v květu bezu česá
Dnes nepoletí domů, bude venku spát
Těžkne mi hlava, přestávám se smát

I na tvář andělovu padl temný stín
V očích zaplanulo, pryč je jeho splín
Zhrubl a ztratil líce panny
Šat špinavý a roztrhaný

Chvíli běsu přerve píšťaly hlas
Náhlé procitnutí láme mi vaz
Tu vidím, jak ďábel a jiní rohatí
Strkají mě zpět k loži na trati