S chaosem za soumraku
napřímím se,
zvednu těžkou deku
našeho obydlí.
 
Venku fučí studený vítr
a mě se zase nechce vstát.
Jak těžké jsou teď dny
když nemám sílu stát.
 
Jakoby už nebylo za co bojovat.
Má lenost mě sžírá,
nostalgická apatie,
„není energie, není sil“
šeptá ta malá zmije.
 
Proč vlastně?
Z tepla dek vstávat
tančit pořád dokola
ty stejné tance?
 
Sporák, podlaha, špína umytá,
zítra znovu se usadí
Hlad ukojený dlouhým vařením
za pár hodin zas se prosadí
 
S chaosem za soumraku
přiletěl anděl,
zvedl těžkou deku
našeho obydlí.
 
Svým krásným zrakem
je celé prozářil…
Víš, anděli, ale…
tady snad už ani
NIKDO nebydlí…