Zapomenuté klobouky

na věšácích snů

létají náhle tak nespoutaně

hnány rozpustilým povětřím

svých vysvobození z pout šaten

a jiných chvilkových odkladišť

způsobnosti

a navzdory vnějším pravidlům

a nepsaným zákonům očekávání

ve volném prostoru

a divokém víření

nadobro pozbývají

formality kremp s pentlemi.

Nakonec se rády pochlubí:

„I já jsem to zkusil!“

a odletí si spokojeně zemřít

na skládku další

upotřebené

veteše.