Pronikám tmou.
Do hlubin pouzdra,
hlubin duše
a jenom z povzdálí snad tuše
stávám se plíživou …
Jdu prát se o tvou přízeň.
Kde vyschlo je,
jen pouště zmar,
kde i za dešťů syčí žár,
chci nabídnout ti žízeň.
Prahni víc po mně,
Láska jsem!
tam, kde již není naděje…
přišla jsem z nebe
smířit zem
i Tebe.