Muž čeká až se žena domaluje
aby jí mohl říct,
už tisíkrát omletou frázi: Jsi krásná.
Nevidí tu spoustu jiných žen
v buřince, sportovních botách
s chlapeckými postavami.
Etno holky ztracejících se
v odpoledním pološeru.
Pozoruji je z lavičky před kostelem
na Jiřího z Poděbrad
pak se vydám do protější kavárny
abych ozkoušel klavír, který
je dávno lapačem prachu,
obsluha chce po mě
jenom další objednávky
a dívky jsou tu jako z jiného světa,
určitě ne z toho mého.
Půjdu si sednout zpátky
na lavičku před kostel.
Mohl bych tam prosedět
celý život,
aniž bych poznal lásku,
aniž bych žil.