Je zima, noci upíjejí dnům
Městské krajiny hltají světlo
Květiny mlčí. Hejno strak slétlo
na starou trávu do parků a zahrad
Jdu a polykám vítr, který dusí slova sotva zrozená
Říkám je znova a od úst mi je trhá ozvěna
Mám půst a cítím se už málem ztracená
ve světě chladných neónů a náhrad
Je zima, stíny upíjejí snům
Začalo sněžit, jdu parkem v stopách motýlích
Teď vítr ustal
Na chvíli