Je to zvláštní pocit
jako když
pluješ na loďce v klidném moři
a příjemně tě hřeje slunce do tváře
nebo když
brouzdáš barevným listím
jako když plaveš
a přitom nádherně voní hlína
nebo když
městem bloumáš a jen tak nahlížíš do výloh
usrkáváš laté a nic nemusíš
vůbec nic
nebo když
dokončuješ obraz a pořád ještě něco
sem tam ťuknout štětcem
uvnitř to toká
nebo jako když
ležíš v jarní trávě
oči přivřené
a nasloucháš bzučení včel
a štěbetání ptáků
a je ti úplně, ale úplně, jedno
že hned na kraji přírodní rezervace
hučí jeřáby
je to jako když
ti přilítne motýl na hřbet dlaně
skoro nedýcháš, protože
protože, protože
prostě motýl…
uf
jak jen
popsat ten pocit
když se člověk přestane bát
lásky?
