Prostě léto
…a bublinky nechtějí se
smířit s gravitací
a stoupají vzhůru
A chmelový extrakt rozšiřuje chřípí
…a vandrák unavený
loupe stromům kůru
A odér pekelný horkost zvrací
…a nebeští draci
hlídají svá teepee…
Duše
Chaos, zmatek, bordel v hlavě
a uklízečka si vzala volno
Hrady z cukru, soli, písku
a vichr, hlavní partner destrukce
Úsvit, vrchol a západ
a slunce, nad horizontem vyhaslé
A bolest, všudypřítomná
A léky, s prošlou záruční lhůtou
A postava temná
nad propastí
A život
proset mezi prsty…
Nejvyšší
Pozoruju, jak čaruješ.
Mraky na obloze
tvaruje vítr.
Vítr se prohání nad kopci.
Nad kopci přelétaji ptáci.
Ptáci tvoří uzavřenou formaci.
Formovani světa
máš na svědomi Ty,
Nejvyšší.
Ticho mezi stromy.
Tlukot srdce.
Slyšíš?
Ptačí perspektiva
Vesničky mezi poli.
Batikovaná země
a nad ní dva čápi.
Víří stojatý vzduch.
Hledají komín spadlý.
Míjí plující mapu Evropy
(Španělsko se trochu rozptýlilo,
a koketuje s rybou).
Vidí vše z ptačí perspektivy.
Vidí dál.
A možná je z toho pohledu
poněkud mrazí…
Vzal na pomoc lupu,
by užil svého lupu.
Však slunce, lupou vedené,
mu spálilo pár chlupů.
Kde? Na to už se historie neptá…
Cesta je žár
Roztavený asfalt
Fata Morgana louží
Zrcadlící vzduch
Těžce dýchající muž
který touží
ukrýt se do korun stromů
jež se nad ním sklání
Ocelových kladiv rány
upocených cestářů
Blikající hroty značek
Zúžených pohledů
nevraživých
Lidí
zatím ještě živých
A spása?
Nikde v dohledu…
… a když studna vyschne,
a pramen je daleko,
opustí Tě ta,
jenž schody zametala,
koberec čistila,
a cestičky vyšlapávala.
Pak ve výšce závratné,
zrcadlí se jedna z met.
Cesta k ní je srázná.
Propadlý zdá se svět.
A spíž emočních specialit
prázdná
Slzy po tváři kanoucí.
Oči planoucí.
A světýlka v nich
hasnoucí…
Budeš-li znuděn
fádností okolní krajiny,
strhni obraz ze zdi,
a vyměň jej za jiný.
Budeš možná překvapen,
jaké nalezneš v sobě
nové roviny…
Dovol mi na moment
spočinout v březích
barevných peřejí
za podzimního světla.
Jak osikový list,
rozechvělý.
Z hnízda opuštěného,
v klíně bouřlivém,
hledat…
Všechno je relativně
v pořádku…
… to jen Země se trochu
vychýlila z osy
To jen bezdomovci smutně
u marketů prosí
A uvnitř naše hodnoty
s přidaným DPH,
A VKV,
z nichž Ti jen v uších zaléhá
A na území elektrických ohradníků,
promovaní volové a krávy
Pod falešnou maskou lichých díků
přinášejí zaručené zprávy
To jen dálnicí se řítí
smečka sebevrahů
To jen billboardy znovu
zostudily Prahu
To jen maskovaní houbaři
ve vysoké trávě
Všechno je relativně v pořádku…
… ale ty zmatky v mojí, tvojí hlavě…
Bílá středová čára
vede Tě do města duchů.
Skučení ostrého větru
nepřeje tvému sluchu.
Odjíždíš, nechceš se vracet.
Nalehko, bez rozloučení.
Čas je příliš drahý na to,
dál jej ztrácet
Nedrží Tě nic, snad jen vzpomínky.
Však ty se pomalu rozletí,
a zbudou po nich
jen černobílá místa
v šedivém prostoru paměti.
Kam asi doletí?
Zapadnou do jímky…