Osamělý pán v cizím městě,

sbírá opuštěné nedopalky cigaret.

Cítí jejich smutek,

i po něm bylo touženo.

Osamělý pán prsty hladí,

potrhané hnízdo v křoví,

připomíná to jeho,

teď opuštěno v zapomnění.

Osamělý pán se toulá nocí,

vzpomíná jak do peřin

halil svoje děti

a dopřával jim klidný spánek.

Rozptýlily se do světla.

I s jeho ženou.

Jen ta noc se stále vrací zpět.