Co to je žít?

Cestou po bytě mě opět přepadla myšlenka: Co to je žít? … ach, kdybych tu myšlenku nepotkala, byla bych šťastná.

*
Báseň pro tebe a pro broučka

Brouček sedí v křesle hledí, hledí na tebe.
V srdci kámen, v ruce dýmku, zívá do nebe.

Brouček hledí na tebe, povoluje kámen.
Brouček sedí, tebe hladí, láska plyne a vše chladí.
Chladí hádky – chladí spory.

Pojď a jdi si za broučkem a čekej. Čekej, ať se dívá. Dívá se na tebe, dívá se na sebe, dívá se na tebe.
„Broučku, broučku na paloučku, co chceš?“
„Já chci tebe, já chci sebe. Povím já ti pohádku O princezně na hrášku:“
Byla žila jedna žena a ta přišla ke mně.
Byla celá unavená a já byl země … ne, byl jsem brouček na paloučku.
…brouček sedí, brouček hledí a já nevím, zda se má brouček pohnout …
„Milý broučku na paloučku, proč se nehýbeš?“
„Bojím já se tvého kloučku, bojím já se tebe, rozpaluješ moje nohy, ztrácím svoje nebe. Ztratím sebe, co bude?“
„Budeš přece já.
Já pak budu – upřimně, ta panenka zlá, co sedřela ti kůži.“
„Kým pak budu?“
„Sám sebou. Sám sebou jako já.
Budeš brouček? Nebudeš. Budeš prostě ty a já a to je vše.
Vítr o tom povídá, že dostává se života, tam, kam plyne nahota.
Nahota je pravda boží, svlékni svoji kůži hroší. Svlékni ji a pověz mi, co tě láká ke mně?“
„To je láska v tvém srdci, to je to, co já již chci“.

Brouček sedí, v křesle hledí – na sebe.
Jsi to ty a žiješ život- za sebe.