Řev
Tereza Fricová

Nenuť mě mlčet
vždyť já toho chci tolik říct
slov tisíc a tucet
duši do naha si svlíct.

Tak nech mě mluvit
pusť mou výřečnost na špacír
jak želva bulit
a v haldách prachu hledat smír.

Chci ti vyprávět
a ty zacpáváš si uši
slova pro závěť
a nebo co mi sluší.
Šaty z hedvábí
šátky s kytkama
koho přivábí
moje nálada?

Chci křičet
a řvát na svět z plna hrdla
chci taky psát
a z rutiny bych ráda zdrhla.

Tohle je výkřik do tmy
a taky do nebe
konec všech intrik
a zahledění do sebe.

Stojím tu bosá a nahá
z plných plic řvu
a ranní rosa padá.

Tohle je svět
skutečná realita
proud tvrdých vět
a ruka, jež se nedotýká.

Nenuť mě mlčet
mě se chce řvát!