„Hola hola
Lovoš snad zase volá?“
– napadlo mě v okamžik ten
kdy pohlédl jsem z okna vlaku ven.
Vlak nádražím prosvištěl
po kolejích zapištěl.
Lovošu Lovošu, brachu –
vidím Tě jen na okamžik –
mihl ses´ bleskurychle.
Kopec dal mi dnes košem,
už jsme pár kilometrů za Lovošem.
Letíme tmou v prachu a potu,
Lovoš svítí stejně jako minulou sobotu.
Na Lovoši bylo blaze,
ale teď blížíme se k Praze.