„Hola hola
Lovoš snad zase volá?“
– napadlo mě v okamžik ten
kdy pohlédl jsem z okna vlaku ven.

Vlak nádražím prosvištěl
po kolejích zapištěl.

Lovošu Lovošu, brachu –
vidím Tě jen na okamžik –
mihl ses´ bleskurychle.

Kopec dal mi dnes košem,
už jsme pár kilometrů za Lovošem.

Letíme tmou v prachu a potu,
Lovoš svítí stejně jako minulou sobotu.
Na Lovoši bylo blaze,
ale teď blížíme se k Praze.