Mnoho chodí jich kolem sebe,
denně se míjejí – nejen při chůzi…
uzavřeni v různých světech,
někteří ve skupin(k)ových, jiní v individuálních.
Mluví obvykle stejným jazykem, přesto však zcela jiným…
Jejich světy postrádají jakýkoli průsečík.
Anebo se někdy protínají jen v banalitách.
Nejen v Anglii počasí je oblíbeným tématem…
A pak již není kam spolu dál.
Smutné zjištění…
Tisíce samostatných jednotek v počtu jedné osoby,
ať už je to ihned patrné,
či za fasádou mělkého přátelství či nefunkční rodiny schované…
Je možné vůbec se spolu setkat? Něco lepšího než počasí či pomlouvání
spolu probrat? Či dokonce prožít?
Nebo cizinci, ať už nuzní, či vznešení,
stráví další roky každý ve svém vězení?
Vězeňská kobka leckoho chrání před zvlčilými…
Jak však spojení mezi kobkami slušných, vstřícných, ochotných lidí navázat
a přitom zvlčilým se vyhnout či jim odolat?
Aby se spřízněné duše setkaly,
aniž by si hned huby namlely?
Oříšek k rozlousknutí
zoufalství leckdy k nějaké akci nutí.
Snad se někdy nějaká akce vyplatí,
aniž na tom někdo ze zúčastněných tratí…