Hádanka

Tu slétlo se k básnířce
Jedenáct párů bělostných křídel
Šeptají, piš, neptej se, nehledej
A nech je číst

Tu slétlo se na tisíc
Tónů v harfách lidských duší
Skrytých
Zazněly jak tiché zvonky
V srdcích
Deseti přátel

Básnířka dojala se a po chvilce váhání
Rozhodla se
Že se o ně po čtyřikrát podělí
: – )
(a čeká, zda někdo najde rozluštění)

Nultá

Princezna jaroskvoucí
V oděvu stařeny
Přišla k nám seshora
Však svou náturou matoucí
Žena
Bytost křehká
Se zemí srostlá
Zoufalá, ba i
Radostná

Tisíce protikladů proti sobě postavilo se
Číhají, čekají na to, co druhý udělá
Vezmi je do ruky jako střepy z rozbitého džbánku
Poskládej je k sobě
Slep je
A pak
Polož je na piedestal
A předveď jako umělecké dílo
Každý kousek k sobě náležitě zapadá
Jako částky skládačky
Ne, nebyla zcela zbytečná ta kreativní námaha
Podívej, vždyť za zády
Vyrůstají ti křídla anděla!

Každé své dílo umocnila
Střípky hvězd
Každé své já násobila
Otisky stop
Labutích per
Vlákýnka něžná a běloskvoucí
Z divoké tanečnice
Stává se
Hvězda
Do andělských šatů oděná

První

Malý něžný strážce
K potoku si sed
Dlaň do vody ponořil
Pustil loďku z vět
A trpělivě čeká, pátrá
Kam as bude plout
Potopí se?
Nebo pozná širý oceán?

Záhada nad záhady
Život jednu vedle druhé staví
A jen ten, kdo je správně hravý
Dokáže se všemu smát

Výhybkář, co čeká na nádraží
Pohádkový vypravěč
Kobylka, co skáče zvysoka
Malé dítě dospělé
Svou Bohyni našel
Její ňadra sladká
Boky ladné
Úrodný klín
Vlasy vzrostlé k nebi
Paže obejmuté
V přírodě
I on ji objímá

A ona?
Někdy dojetím v dešti pláče
Jindy se v slunci usmívá
A občas za odměnu
Bohatou stuhu z nebe
Pro svého strážce
Namísto psaní s koncovém děkuji
V podobě duhy posílá