Žili každý ve svém světě,

ve světě bez průsečíku uzavřeni,

i když se to někdy nezdálo,

bylo jim to zřejmé.

Mučivý pocit osamělosti často potlačovali,

různými způsoby zahánět se pokoušeli –

intenzivním pohybem či horečnou aktivitou…

Časté cvičení, běhání či jiné namáhání,

někdy dokonce přepínání

však vede někdy k vyčerpání…

Přitom ale pocit osamění nezahání…

Osamělost cítil jsi v srdci,

mučivou, zoufalou,

rady sis´ nevěděl.

Přepínal ses´, na 100% jel…

Nebylo jisté, jak dlouho

bys´ to ještě vydržel…

Zdroje se postupně tenčily,

potenciál byl omezený,

nějak limitovaný, vymezený.

To jsi tušil.

„Co však bude dál,

až svůj potenciál vyčerpám?“

ptal ses´ sám sebe,

či snad Boha…

Velká byla Tvá touha

k něčemu se už konečně dobrat,

něco důležitého pochopit,

nahlédnout či poznat.

Ale jak? Když žádná nová možnost

nikde není?

Odkud ji ještě dolovat?

Nezkusil jsi již všechno snad?

A pak přišlo to AHA…

Co když si svůj život sám limituješ,

když ostatní ve skrytu duše

za nebezpečné považuješ?

Leckdy cítíš se slabý, vyčerpaný…

Snadno by Tě mnohý srazil k zemi.

Levou zadní…

Opravdu každý hledá, jak Tě srazit?

Odhoď už konečně tento pocit!

I myšlenku.

A rázem jsi realitě blíž…

Třeba Tě nikdo nerozsápe,

není každý krutý nepřítel,

to snad už chápeš.

Jsi realitě blíž.

Možná Tvůj svět najde průsečíky s jinými,

a tím se hodně změní…

Dojde totiž ke kýženému propojení.