PERLA
Sedím
na terase
a požitkářsky
kouřím
vanilkový doutník.
Jsem dáma
v klobouku
v jejímž srdci
se pravá perla skrývá.
Koukám
na blankytné nebe
a v elegantním
červánku
máčím si nohy.
Prstem
do pohody
na nebe kreslím
duhu.
Sedím
na terase
a koukám
jak je ten život
krásně zábavný
i přes ty růžové
brýle.
Jsem dáma
se srdcem na dlani
a na krku mám
velkou pravou perlu.
Závidíte?
Lákavé 🙂 Krásná báseň s nadhledem a určitým humorným ostřím, tak jak to umíš jen Ty
To samé si myslím já o tvých květech, Jani.
Ne, nezávidím… Přeju 🙂
Děkuju, Pavle :-).