Jedna pondělní podvečerní

Houpy hou, houpy hou,
pod střechou plátěnou
kapky deště kolem stékají.

Sychravo, však poklidno,
zahrádka zeje prázdnotou,
ale to nevadí,
není nic, co tu neladí.

Kapky na stříšce se blýskají,
třpytí se, fluoreskují,
kochám se, houpy hou,
tou atmosférou poklidnou.

Místečko příjemné,
v zahrádce hospůdky útulné,
přede mnou na stole
jedno nefiltrované, oh yeah…

Věřte mi nebo ne,
je opravdu nefiltrované,
oh really really yeah… to je,
oh yeah, to teda je
nefiltrované…

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Básnění | Štítky: | Autor: .

Autor: Pavel Tresnak

Básně i jiné texty píšu již delší dobu – s rozdílnou intenzitou, podle toho, kolik přichází podnětů. Je to zajímavé a často i objevné zároveň... Vždy mě znovu překvapuje, jak se texty píšou vlastně samy. Ruka „jede“ po papíře a když je dopsáno, papír se odloží. Někdy až druhý den zjistím, co jsem to vlastně napsal a mnohdy jsem překvapený – rozhodně bych to nevymyslel.

3 komentáře u „Jedna pondělní podvečerní

Napsat komentář