Strážce kamenných bůžku

kráčí krajem zámecké kašny

oprýskané

pyšní se čarovnou mocí

prý že vládne přesnosti

vyzvánění městských věží

prý že ovládá zvony

v hermelínu z rudých růží

s přáním radostného rána

i hřejivé noci

uprostřed památného háje

uprostřed vzpomínek

den co den

kráčí si

hlavu pyšně vztyčenou

v podobizně páva

toužíce oslnit onou mocí

každičkého kolemjdoucího

neschopen si připustit, že je jen

jeden z tisíců prostých

hledajících svůj

dům holubí.