Serepes

Sere pes, sere pes,

sral již včera,

sere i dnes.

Sere večer, v noci i ráno,

má tedy již pod sebou

řádně nasráno.

Nijak se s tím nesere

– co vysere, vysere,

co nevysere, nevysere.

Nijak se s tím nepáře,

proto se mu hovno

v prdeli nezadře.

Mezi sraním hojně prdí,

občas to i trochu smrdí.

„Fuj, co to tady děláš?“

„Hovno, copak si nevšímáš?

Přece se neposeru,

to se raději kulturně vyseru.

Vyseru se zvysoka,

úleva je pak dosti veliká.

Haf haf!“

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Básnění | Štítky: | Autor: .

Autor: Pavel Tresnak

Rád píšu texty různého druhu – v posledních letech převážně básně – podle toho, jak přicházejí podněty. Líbí se mi, že se veršovanou formou často dají zachytit a vyjádřit všelijaké pocity a nuance, které by obvyklým způsobem byly obtížně popsatelné. Do textů se mi promítá asi vše, čím žiju, a tak je i tématika velmi různorodá. Při psaní mám často dojem, že se text píše tak nějak sám – mojí rukou.