Sere pes, sere pes,

sral již včera,

sere i dnes.

Sere večer, v noci i ráno,

má tedy již pod sebou

řádně nasráno.

Nijak se s tím nesere

– co vysere, vysere,

co nevysere, nevysere.

Nijak se s tím nepáře,

proto se mu hovno

v prdeli nezadře.

Mezi sraním hojně prdí,

občas to i trochu smrdí.

„Fuj, co to tady děláš?“

„Hovno, copak si nevšímáš?

Přece se neposeru,

to se raději kulturně vyseru.

Vyseru se zvysoka,

úleva je pak dosti veliká.

Haf haf!“