Dívám se z okna a je tam „má“ ulice.
Dívám se z okna a je tam „má“ lavice.
Dívám se z okna a je tam „má“ lampa …

Dívám se z okna a je tam „má“ lampa.
Je noc - žluté světlo jak z tlampače
osvětluje nohy rouhače,
který sedí na „mé“ lavici,
pije z flašky – snad rum – a volá:
„Vy k...y státníci!“

Je to „má“ ulice?
Pokud ano, je „můj“ i rouhač?

Ne není – říkám si hned,
neb z té představy mi tuhne krev,
nechci zde toho člověka mít,
já chci bez problémů být.

Otočím se zády k oknu,
do postele rychle hupnu,
pod peřinou jsem hned
a sním si snadný svět.

Ne! Ne!
Rouhač je slyšet dál,
otvírám okno, ale tím ho zvu domů k nám.
Ne! Ne!

Ano.
Okno zavírám
a slabě si v sobě přiznávám,
že rouhač existuje. V „mé“ ulici huláká
a já tedy přijímám i toho „huláka“.

Spím

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.