Přezka cvakla, gatě letí, ptactvo bimbá z příšeří.
Snažila se, o to není, o erekční postavení,
ale přesto, že jsem v jejích ústech,
nedostavuje se ten kýžený ztopoření úspěch.

Ne, to není prostata,
nestojí mi, protože jsem ochlasta.
To jí ale neřeknu.
Přece ještě k tomu všemu s pravdou před ní
nevyměknu.

A tak zvažuji, co dělat dál,
že bych se z toho třeba nějak vylízal?

Po krátké úvaze,
udělal jsem, co mám v povaze.

Místo nějakých tklivých nářků,
přerušil jsem tuhle Mařku v jejím orálním úsilí,
pohladil ji po vláskách, přesto, že nedělám to 
běžně,
polaskal jsi po tvářkách více méně něžně 
a zeptal se jí „zlato, stává se Ti to často?“

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.