Stojím uprostřed cesty,
vyhřívám se na slunci.
Déšť ze mne prach smyje:
Turisto, nešlapej prosím po mně.

Měsíční svit mě za noci rozjasňuje,
přesto zvěř po mně dupe.
Kanci do mě rypákem šťourají,
proč, zvířata, nespíte?

Přítel strom z větvoví pavučinou stínů mě přikrývá,
slastný stín v poledním slunci.
Větru zpěv mě zklidňuje.
Nerušen, dokáži sebe pochopit.

Zoufale Tě prosím, Matko:
Cestu nech zarůst křovím,
trnkový val postav do cesty necitlivému životu,
živlu mého zmaru.
Nech mě v klidu být.

Studený kameni,
nestůj ve stínu.
Vstřebej světelný paprsek do sebe,
ať Tě ozařuje.

Modrá borovice,
šumíš ve větru.
Tvým slovům rozumím,
přesto Babylón z nesmyslů mezi námi.

Schoulená
jako fena v koutě
žadoníš vysát morek z kosti
rozbité studeným kamenem,
člověkem.

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.