Cesty lásky
Alena Nezbedová

Po notách dálek, po vůních věků, po rýmech vlahých,
po paprscích slunce, po měsíčních cestách, po drahách větru,
po záři hvězd, po barvách duhy, po součtu všech tudy.
Po dechu, po vzdechu, po dálnicích bláznivců,
po magických chodnících, po čarách na obloze.

Po stuze, po kráse, po lásce,
po vyřčených příbězích, po společné přízni, po vášni žízni,
po nádheře pohledů, po mámivých svítáních.
Po mlze, po dešti, po milostné námaze,
po křídlech motýla, po kmitu bělostných per.
Já posílám jednu jedinou větu –

miluji tě.

Snad proto, abych ti připomněla,
abys vždy i ty to samé dvousloví,
na jehož konci stojí srdcový vykřičník,
abys pro mě ho po ruce měl.

Tehdy, kdy je třeba ji říkat,
tehdy, kdy je třeba ji slyšet,
tehdy, když láska ti poplete hlavu,
tehdy vyslov zřetelně, pro mě i pro tebe,

miluji tě,

krátkou, výstižnou, jasnou
kouzelnou větu.