Srna, něžné stvoření,
mírná a plachá,
někdy rychlá jako vítr,
jindy však zlehka hebce našlapuje.
Po rybníce zpola zamrzlém,
po tenkém ledu mnoha trhlinami narušeném,
skrze nějž již voda prosakuje,
jako svěží vánek lehounce se pohybuje.
Lidská noha tam by nevkročila,
takovýto pololed snadno povolí…
Srnka však téměř zázračně
přes pololed přehupká
a již se na opačném břehu ocitá.
Křehké stvoření překonalo
co mohlo se jevit nepřekonatelným…
Jako by se celá báseň vznášela nad zemí…
Krásné zastavení.
Irina
Děkuju.
To je moc krásné Pavle…takové čisté a vnímavé k přírodě i životu
Díky moc. Mě ta srnka překvapila a nějak mi to celé utkvělo v paměti…