Usmívám se do zrcadla,
dýchám, žiji, ani mladá a ani stará,
lásko, v srdci jsem si Tě ponechala,
jsem s Tebou, uvnitř, jsem Ty.

Bůh mě poslal ve spěšné naléhavosti,
do tvé náruče neviditelné,
bez polibků, myšlenkami
dal stvořit příběh nevídaný.
Snad z hravého rozmaru
rozbořil vše, co zdálo se, že pevně stojí,
však jen šlo o pouho pouhý klam.
A pak? Z té zvláštní lásky
postavil můj obraz nový.

V srdci se zažehla hvězda,
neví, koho miluje,
vše a všechno, každou duši,
každý z barvy střep
a i když se to nezdá,
hřeje, zpívá a přitom se raduje.

Podal jsi ruku a nabídl pomoc
své kroky jsi nechal anděly vést.
Snad pro teď, snad napořád, chci připsat poslední sloku,
Miluji Tě, Příteli,
miluji Tě.