Krize, krize – ten výraz nezní až tak cize…

Možná bych přidal k tomu,

že se blíží bod zlomu.

Něco se mění, nastává přerod,

zatím však je to někde uvnitř, pod povrchem probíhající pochod.

Časem se projeví, vybublá na povrch,

všechno se ukáže, co skryté dosud bylo.

Někdy mě napadne: Už aby to vše vybublalo,

navenek se projevilo.

Pak bude jasné, jak se věci mají,

budeme v obraze.

Vše se může pospojovat, vzájemně skloubit,

tak dobře, jak to jen lze.

Na to se těším,

všechno autentické, vzájemně skloubené

jeden harmonický celek tvoří.

Že je to jen naivní sen?

Snad… Já však sním jej velmi rád.