Hrajeme spolu různé hrátky –

ne, nedržíme se přitom nijak zpátky…

Nejsou však hned na první pohled patrné,

to tedy ne.

Nejsou vidět zleva ani zprava,

spodem ani vrchem.

Probíhají totiž pod povrchem…

Hrajeme si vesele,

je však to opravdu vždy veselé?

Nebo někdy i smutné?

Těžko se to samo utne.

Oba o těch hrátkách dobře víme,

ani slovo o nich však neutrousíme.

Asi se to nesluší…

Když se podívám trochu zpátky –

už jsem párkrát připomněl:

„Hle! Podívej na ty naše hrátky!“

Ale ouha, nějaká chybička se asi vloudila…

Ty jsi naši společnou hrátku popřela…

Jako kdyby žádná ani nebyla…

Marně jsem Ti připomínal naše společné hrátky,

které jsme hráli jen pár týdnů či měsíců zpátky…

Jako by se po nich slehla Země,

už jsou přepsané zřejmě…

Aha.. Vždyž já vím… jsou to přece hrátky tajné…

Oba o nich dobře víme,

společně je ctíme,

avšak pod podmínkou,

že o nich slova nevyslovíme…