Chtěl bych být člověkem.
Člověkem milujícím sám sebe. Člověkem milujícím své bližní. Bližním míněno své části v ostatních lidech, protože všichni jsme jedno jsoucno. Člověkem milujícím život. Člověkem otevřeným, nehrajícím, nepřetvařujícím se, člověkem z podstaty svého lidství. Člověkem vnímajícím sám sebe ve všem co je okolo mne. Člověkem cítícím lásku sám v sobě a v duši celého světa. Člověkem sdílejícím své pocity bez strachů a schematičností. Člověkem dýchajícím život z hloubi svého bytí. Člověkem pokorným k zázraku stvoření. Člověkem tvořícím každý den, každou hodinu, každou minutu, každou vteřinu ve jménu radosti z naplnění každého okamžiku. Člověkem přítomnosti, bez šrámů minulosti a obav z budoucnosti. Člověkem konajícím i to nejnepatrnější dobro ve formě úsměvu či přátelského objetí a člověkem vidícím v těchto aktech velikosáhlé dílo skvostů lidské architektury. Člověkem napojeným na boží hlas lásky v mých myšlenkách. Člověkem schopným nevypočítavě dávat plnými hrstmi, ale také nadšeně přijímat ovoce své poctivé a přínosné práce pro druhé.
Chtěl bych být tímto člověkem.
Budu tímto člověkem.
Jsem tímto člověkem.