Svůj vlastní svět

V mém světě nejsou pravidla
V mém světě jsou jen stavidla
Co zdi staví proti lžím
I když velmi dobře vím
Že pravda se jen stěží hledá

V mém světě tuším jasný směr
Tu šipku jsem rukou zdatnou
Na dveře z kůry nakreslila
Však ptám se, kudy
A ona se kroutí a mění
A já zas nevím nic

V mém světě bys marně hledal
Vyjmenovaná slova
V mém světě rozhoduje krása
Barvy očí zrána
Zázrak, že našla jsem rudý lístek v trávě
Že v mračnech vidím draka
Ačkoliv ho nikdo nepouští

V mém světě se večer co večer
Mé tělo se v popel promění
A já se modlím v Anděly
Chyťte mě a pro dobu snění
V kolébce z křídel mi ustelte
A nechte mě odpočinout

V mém světě po ranním probuzení
Sahají prsty pro verše
A srdce se slaví při setkání
Kdy potká druhého umělce
A blaží se pohledem v červáncích
A po nocích rozsvítí svíce
Co vykreslí hvězdu v každém páru očí
Ať smějí se nebo mračí
Té hvězdě to nevadí

V mém světě jsem pořád dítě
Co diví se dospělé realitě
Snad mělo by stydět se pro svou jinakost
Holčička malá věří, že místa je tu dost
Pro ochránce, pro přátele
Pro lásku a hlavně pro sebe

A tak si s sebou na zádech tahá
Svůj malý ateliér
Obranu proti samotě
Svůj vlastní svět
V němž roste, v němž uvadá
Chrání ho proti dospěláckým vpádům
Chrání ho proti nelásce
Aby taková, jaká opravdu je
Mohla býti milována