Kdyby jsem věděla, jak ten čas žít.

Kdyby jsem věděla, jak své sny snít.

Kdybych věděla to, co vím dnes.

Byla bych tady? Snad.

 

Kdo by to řek,

že vstoupím do tolika řek,

že začnu svůj život žít,

s prvním dechem závodit.

S prvním dechem se náruč má poznání světa otvírá.

 

Já vím, že stavím most,

života svému pro hojnost,

života svému pro radost.

 

Já vím, že stavím most

a štěstí je v něm zvaný host

a láska se mnou pobývá,

srdce moje rozvírá.

 

Kdybych já věděla, jaká slova ti říci,

abych já slyšela tvou milou líci.

Kdybych já věděla, co říci mám,

pak byla bych královna a ty bys byl král.

 

Kdybych já věděla … ale já nevím,

A tak ti jen a pouze povím,

že dost je již planých slov

– nastal čas …

 

Nastal čas pro tvoje činy.

Nastal čas pro smazání viny.

Nastal čas pro srdce díla,

kde nikdo se za nic neukrývá.

 

Nastal čas a ty to víš,

A tak … je čas.

 

 

(sdíleno s https://www.facebook.com/photo.php?fbid=751208064909911&set

=a.751207344909983.1073741839.100000621723595&type=1&theater)