Archiv autora: Sima Sima
Sledování
Sleduji venku oblohu a doufám,
Hra na starý rozladěný klavír 2 – podzim
(na dvou místech je nahrávka vypadlá)
Hra na starý rozladěný klavír – podzim
(na dvou místech je nahrávka vypadlá)
Těším se na tebe, na tvoje vlásky
Těším se na tebe, na tvoje vlásky,
Co voní, jsou hebké, jako nit lásky.
Těším se na tebe, na tvůj hlas pro mne,
Nese mi radost tvou, vstupuje do mne.
Těším se na dotek, na dotek tepla
-stahuje ledy mé, abych já vzlétla.
Plnost žití se učím,
plnost žití hledám.
Stěhuji se – už to vím,
že se ztlumit nedám.
Snad bych se změnila na to, co chcem
Toulám se okolo nahoty,
bojím se sundat si kalhoty,
bojím se ukázat celá.
Snad, abych nespadla,
Snad bych se propadla,
Snad bych já nebyla tou, co já jsem.
Snad bych se změnila na to, co chcem.
Aby neshořela svíce
Kdo jde ke mně? Kdo to je?
Je to Země.
Cítím ji já v nose, cítím ji já v ústech,
kosti skládám prose, aby žily v údech.
Jaro, léto, zima chlad,
To už bylo – otoč řád.
Zima, podzim, léto, jaro,
jsem moc ráda- žiji skoro.
Žiji si a ožívám, svoji duši vyzývám:
Mluv a křič v mé uši –
Aby nikdy více,
nepozbyla sebe,
neshořela svíce!
Ať vím…
Zavažte mi oči!
Zavažte mi uši!
Nechte mluvit duši – ať vím, kam mám jít.
Nejsem ta, která přišla pro tvoji sílu
Nejsem ta, která přišla pro tvoji sílu.
Jsem jen ta, která chce slyšet tvoji vílu.
Která chce slyšet i tu svou.
Kde ticho, les a samota,
Zpěv duší – pro nás drahota.
Drahota a nutnost v nás,
Naslouchej – už přišel čas.
Teče voda kalná
Teče voda kalná ve mně,
Řeka kalná – teče pomalu.
Zažila velkou pohromu.
Jedy zničily v ní život, a tak volá na tebe:
„Dej mi čistotu a krásu, věř si, že to dokážeš.
Dám ti za to plno jasu, plno lásky pro tebe –
život ve mně, život v tobě, potečeme do nebe.“