NADĚJE

Kdysi
královnou krásy
barví si šedé vlasy
z okna se smutně kouká
ukolébavku brouká.

Kdysi
mohla i létat
křičet, tancovat, vzkvétat
teď ukolébána nudou
čeká na mízu druhou.

V kruhu vlastního zmatku
hledá ke klidu zkratku
alkohol rány tlumí
každý dělá, co umí.

Vratká je života kánoj
ztratila už svůj závoj
nevěstin, matčin, vlastní
jen tu a tam se zasní.

Že zase tančí nahá
že je někomu drahá
že na cit není skoupá
a že se ráda houpá.
Že chodí ranní rosou
a seká trávu kosou
že sbírá lesní jahody
máčí si dlaně do vody
pak u rybníka leží
kouká, jak mraky běží.

Když probudí se náhle
zjistí, že vzadu v hlavě
ulpěla stopa
naděje.

ZAMILOVANÁ

Nevím
chce se mi silně křičet
že nerozumím
našim zápletkám
jsou o ničem
když v hloubi srdce víme
že jsme jedno.
————-
Jsem napjatá
jak tětiva luku těsně před výstřelem
můžu tvůj šíp
poslat vysoko do nebe
nebo prasknout
a tebe nechat spadnout na zem.
Počet pokusů rovná se jedné.
————-
Uvidíš mi do tváře
i když jí schovám pod polštář
ano
takovou moc máš
a usmíváš se
protože pod peřinou
je vždycky všechno jasné.
(teda poté, co se zhasne)
————-
Miluj mě
miluj mě
miluj mě
miláčku
nepřestávej
lásko
jsi nádherná
přendám ti
nohu přes hlavu
miláčku
na celý život …
… dělej, ať …
… nepřijedu pozdě …
… máš telefon?
…jó…
Dnes nebudu reagovat.
Láska na celý život.
————-
Trefím Tě pohledem
pak spolu odjedem
toulat se po nocích
třešňovými alejemi.
V té představě tak dobře je mi.