Archiv pro rubriku: Nedělní (s)hrnutí

Pravidelná rána

Pravidelná rána
Slunce probuzené
Navečer zamává
Životu
Avšak den co den
Později či dříve
O minutu

I ten tlukot srdce
I ten tep
Mění se.

Připíjí na zdraví
Kamarád šedých dní
Deště kapky neuráčí se
Ani na ten parapet okenní
Zaslzet

V řádů rán a řádu nocí
Srdcí spěchu
Přestává tomu rozumět
Vytáhl zákoník, jasná
Nesrozumitelná pravidla
Bezpečí

Tolik tíží
Tolik mučí
Tolik.

Vína usrk, otřel tvář
Naruším Vám kalendář
V přechodné době
Postavím hráz
Jasnému tlukotu

A opiji se
Pořádně
Konečně.

 

Rozkrojíme jablíčko

Povídka budiž inspirována vánočním pozorováním ptactva.

DSC06909

Ozval se stejně nesnesitelný pronikavý zvuk, jako když dlouhými nehty projede soudružka učitelka během názorného nákresu kruhu obrovským kružítkem v hodině geometrie na tabuli – skřííííp, když stařík za sebou zavíral vchodové dveře. Už je to tak dávno, že by si Vlastimil sotva podobný výjev z dětství vybavil. Šedofialovou plátěnou tašku položil opatrně vedle botníku, vysvlékl si kabát, smeknul manšestrovou čapku a obojí pověsil na věšák vedle zrcadla.

Celý příspěvek

Blbej den

dnes jsem si řekla

že už toho bylo dost

že už to stačilo

to fantazírování o Tobě

a že bych pro změnu

mohla udělat nějakou práci

hned po snídani

té knížky s Oshovými citáty

co je na každé stránce jeden

jsem se ani nedotkla

funguje jako taroty

hned mi v hlavě naběhnou

fantazie

.

ale chyběla mi ta intenzita

tak jsem v rychlém sledu

otevřela Osha

na několika stránkách

abych si nahodila situaci

naše dnešní problémy

i sladké rozuzlení

vždycky nějaké je

když listuješ

dost dlouho

.

Vyšlo

Změny klimatu

Toužení

Radost

Utrpení

Stín

Nebojte se strachu

Statečnost

Zlost a bolest

Vyváženost práce

U toho jsem to radši

zasekla

.

Klima se pořád měnilo

zaToužila jsem po Tobě

projela mnou vlnka Radosti

ale hned ji střídalo Utrpení

a Stín

bojovala jsem se Strachem

Statečně?

Zlostí ze které stříkala

Bolest

neVyvažitelná

prostě ničím

.

Žádné Cypřiše na dvoře

Stav Buddhy

Ohýnek bez kouře

Buďte jako dítě

nebo Výjimečná láska

Prostě blbej den

Na dně – 5. Najít všelék

Na hoře, na poušti, sedí člověk.
O co se pokouší? Najít všelék.

Na bolest, na srdce, na mysl, na tělo …
Řekni mi horo má, co se mi zachtělo?

Chce se mi radovat, chce se mi tvořit,
lopotem duše mé nechci se mořit.

Maluji, tvořím, v duši mé hořím,
Vytvářím obrazy, v rámy je složím.

Dívám se na ně, dívám se dál,
Co řekne duše má? Pozve mě dál?

Obraz bořím, obraz mažu,
Obraz není – myšlenky vážu.

– Je ticho

– Je milo

– Je vše, co zbylo.

Básně čtené v Rádiu Applaus dne 22.10.2013

Celý den se nic nestane

dnes se za celý den

nic nestalo

bylo mi to jasné už ráno

že si budu muset

vyplnit obzor pozorováním

svého dechu a

zažívacích rytmů

jinak se kontury věcí rozlezou

tak doširoka že už ty mezery

nezacelím

a začne z nich vylízat

agónie

ta strašlivá prázdnota

co ji nejde utlouct

ani hitovkama 80. let

ani sepisováním nákupu

ani dvěma tlustými

chleby s Májkou

a dost možná ani

telefonátem

s MUDr. Kalousem Nejcyničtějším

z mých cynických doktorských přátel

a moje obvyklé splíny

budou proti tomu jak

placaté lízátko s růžovým okrajem

ledas bych si na Tobě našla nějakou

chybu a ovinula

kolem ní drama o třech dějstvích

aby mi to vydrželo

až do večera

ale nakonec to ten poslední milimetr

nepřelezlo

a byl z toho takový normální

den vzorné matky

na mateřské